Harry Potter 1 16.kapitola 2

25. dubna 2013 v 20:12 | Míša |  Kámen Mudrců - Kniha online
"Harry - postup příčně o čtyři pole doprava." Poprvé se doopravdy vyděsili, když přišli o druhého jezdce. Bílá dáma ho srazila k zemi a odvlekla pryč ze šachovnice; zůstal tam nehybně ležet tváří dolů.
"Musel jsem to připustit," řekl Ron, s kterým to zjevně otřáslo. "Teď můžeš vzít toho střelce, Hermiono, takže do toho."
Pokaždé když ztratili některou z figur, bílí neznali slitování. Zakrátko už podle zdi ležela hromada bezvládných černých figur. Dvakrát si Ron všiml ještě včas, že Harry a Hermiona jsou v nebezpečí. On sám se prudce pohyboval po šachovnici a vzal téměř tolik bílých figur, kolik ztratili černých.
"Už jsme skoro tam," zamumlal najednou. "Počkejte - teď si to musím rozmyslet…"
Bílá dáma k němu otočila svou prázdnou tvář.
"Ano," řekl Ron tiše, "to je jediný způsob… Musí mě vzít."
"TO NE!" vykřikli Harry a Hermiona.
"Tohle jsou šachy!" vyštěkl na ně Ron. "Při těch se musí něco obětovat! Popojdu dopředu a ona mě vezme - ale ty budeš mít možnost dát králi mat, Harry!"
"Ale -"
"Chceš zastavit Snapea, nebo ne?"
"Rone -"
"Podívej, jestli si nepospíšíš, bude už Kámen jeho!"
Nic jiného se nedalo dělat.
"Připraveni?" zvolal Ron, bledý v obličeji, ale rozhodnutý. "Takže já jdu - a až vyhrajete, ne abyste se tu zbytečně zdržovali!"
Postoupil dopředu a bílá dáma se na něj vrhla. Zasadila mu svou kamennou paží důkladnou ránu do hlavy a Ron se zhroutil - Hermiona vykřikla, ale zůstala stát na svém poli - a bílá dáma odvlekla Rona ze šachovnice. Vypadal, že je v bezvědomí.
Harrymu se třásla kolena, postoupil však o tři pole doleva.
Bílý král si sundal korunu a hodil ji Harrymu k nohám. Zvítězili. Šachové figury se jim uklonily a rozešly se; cesta k protějším dveřím byla volná. Harry a Hermiona se ještě naposled zoufale ohlédli po Ronovi a pak už se vřítili do dveří a chodbou za nimi se hnali dál.
"Ale co když je -"
"Ron bude v pořádku," prohlásil Harry pevně, aby přesvědčil sám sebe. "Co myslíš, že nás čeká teď?"
"Už jsme měli tu čest s kouzlem profesorky Prýtové - to bylo Ďáblovo osidlo - klíče určitě očaroval Kratiknot - McGonagallová proměnila šachové figury, aby byly živé - takže ještě by měli přijít se svými zaklínadly Quirrell a Snape."
Dorazili k dalším dveřím.
"Jak to vypadá?" zvídal šeptem Harry.
"Můžeme dál."
Harry dveře otevřel.
V okamžiku jim chřípí naplnil odporný puch a oba si přidrželi hábity před nosem. Uslzenýma očima spatřili na podlaze před sebou roztaženého trolla ještě většího, než byl ten, kterého přemohli v předvečer Všech svatých, bez ducha a s krvavou boulí na hlavě.
"To jsem rád, že s tímhletím zápasit nemusíme," zašeptal Harry, když obezřetně překročili jednu z jeho mohutných nohou. "Prosím tě, pojď, tady se nedá dýchat."
Otevřel další dveře a oba jen stěží našli odvahu podívat se, co je čeká teď - nebylo tam však nic zvlášt děsivého, jen stůl, na kterém v řadě stálo sedm lahví rozličných tvarů.
"Tohle si určitě vymyslel Snape," řekl Harry. "Co máme dělat?"
Překročili práh - a ve dveřích za nimi okamžitě vyšlehly plameny. Nebyl to však obyčejný oheň, tenhle měl nachovou barvu. Současně vyšlehly černé plameny i ve dveřích, které vedly dál. Byli v pasti.
"Podívej!" Hermiona uchopila svitek papíru, jenž ležel vedle lahví. Harry jí nahlížel přes rameno a četl:
Od této chvíle tě čeká jen nebezpečí,
dvě z nás ti pomohou - ta menší či ta větší.
Jen jedna ze všech ti umožní pokračovat,
druhá tě vrátí zpátky a musíš začít znova.
Jen víno z kopřiv dvě z nás lahví mají v sobě,
ze tří-li upiješ, octneš se v černém hrobě.
Vyber si, nechceš-li na věky zůstat tady,
a abys uspěl spíš, dáme ti čtyři rady:
Za prvé, i když jed se přiznat barvu bojí,
nalevo od vína vždy aspoň jeden stojí.
Za druhé, liší se láhve na konci řady,
na cestě dopředu však od nich nechtěj rady.
Za třetí, všecky sic odlišnou míru mají,
obr ni trpaslík jed ale neskrývají.
Za čtvrté, ta druhá zprava i zleva tají
obě dvě stejnou chuť
byť odlišné se zdají.
Hermiona si hlasitě oddechla a Harry ke svému úžasu zjistil, že se usmívá; on sám by v tu chvíli udělal cokoliv, jenom to ne.
"Výborně," řekla Hermiona. "Tohle nejsou žádná kouzla, nýbrž logika. Spousta těch největších kouzelníků neměla v hlavě ani za mák logiky; ti všichni by tu uvázli na věky!"
"Ale my tu uvázneme taky, nebo snad ne?"
"To víš, že ne," řekla Hermiona. "Všecko, co potřebujeme, je na tomhle papíru. Sedm lahví: ve třech je jed; ve dvou je víno; jedna nás bezpečně provede černým ohněm a jedna nás vrátí zpátky tím nachově rudým."
"Ale jak poznáme, kterou máme vypít?"
"Počkej minutku."
Hermiona si papír přečetla několikrát za sebou. Pak prošla kolem řady lahví tam a zpátky, něco si pro sebe mumlala a ukazovala na ně. Nakonec zatleskala.
"Už to mám," řekla. "Ta nejmenší nás provede černým ohněm - dál za Kamenem."
Harry si prohlížel maličkou lahvičku.
"V té je dost tak pro jednoho z nás," řekl potom. "Je v ní sotva jeden doušek."
Podívali se na sebe.
"A která tě vrátí zpátky těmi nachovými plameny?" Hermiona ukázala na kulatou láhev na pravém konci řady.
"Tu vypij ty," řekl Harry. "Ne, počkej - vrať se zpátky pro Rona - v síni s létajícími klíči si vezměte košťata, s těmi se dostanete padacími dveřmi ven a kolem Chloupka - pak jděte rovnou do sovince a pošlete Hedviku pro Brumbála, potřebujeme ho tady. Já snad dokážu Snapea na chvíli zadržet, ale doopravdy se s ním měřit nemohu."
"Ale Harry - co jestli s ním je Ty-víš-kdo?"
"No - jednou jsem už měl štěstí, ne?" řekl Harry a ukázal na svou jizvu. "Třeba ho budu mít i podruhé."
Hermioně se zachvěly rty a pak se nečekaně vrhla k Harrymu a objala ho.
"Hermiono!"
"Harry - jsi veliký kouzelník, abys věděl."
"Nejsem tak dobrý jako ty," řekl v krajních rozpacích, když ho konečně pustila.
"Já?!" řekla Hermiona. "Jenom knížky! A to jsem si myslela, jak jsem chytrá! Jsou důležitější věci - přátelství a statečnost a - prosím tě, Harry, dávej na sebe pozor!"
"Vypij to první," řekl Harry. "Opravdu víš jistě, která z nich je která?"
"Vím," řekla Hermiona. Důkladně se napila z kulaté láhve na konci řady a zatřásla se.
"Není to jed?" zeptal se Harry úzkostně.
"Ne - ale studí jako led."
"Rychle běž, než to přestane působit."
"Mnoho štěstí - dávej na sebe pozor -"
"BĚŽ!"
Hermiona se otočila a prošla nachovými plameny. Harry se zhluboka nadechl a uchopil nejmenší lahvičku. Potom se obrátil čelem k černým plamenům.
"Už jdu," řekl a jediným douškem malou lahvičku vyprázdnil.Jako by mu opravdu proudil v žilách led. Postavil lahvičku zpátky a vykročil; dodal si odvahy a uviděl černé plameny, které ho celého olizovaly, ale necítil je - na okamžik neviděl nic než temný oheň - a pak byl náhle na druhé straně, v poslední komnatě.
Někdo tam už byl, ale nebyl to Snape. Dokonce to nebyl ani Voldemort.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Knihy x Filmy

Knihy 48% (12)
Filmy 52% (13)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama